Vždycky jsem si často říkala, že ten, kdo má doma počítač, tak je úplně úžasný a také bohatý, protože alespoň takhle mi to říkali moji rodiče, že kdo má doma počítač, jak to jsou jenom bohatí lidé. Vůbec jsem tomu nerozuměla, protože moje kamarádka také měla doma počítač a vůbec bohatá nebyla. Tedy alespoň takhle jsem si to myslela. Později mi moje maminka řekla, že moje kamarádka má počítač kvůli tomu, protože její rodiče pracuji ve firmě, kde také právě dostávají různé technické věci, a to včetně počítače, zadarmo. Velmi mě to překvapilo, také ale zároveň naštvalo, protože jak tomu potom přijdou ostatní, když jejich rodiče třeba vůbec nikde nepracují anebo nepracují na takové pozici? Mě to tedy přijde opravdu dost nespravedlivé. Takže by dostával něco zadarmo, když mají skvělou práci? Proč tomu tak je? Urazilo mě to, a tak jsem se kamarádky na to zeptala. Ona řekla že o tom vůbec nic neví. Sice chápu, že kamarádka o tom také nemusí nic vědět, ale docela mě to urazilo. Anebo jsem možná také trochu záviděla. Já vím, že závidět se rozhodně nemá, ale chápejte mě. Vždycky jsem chtěla mít konečně už vlastní počítač anebo mobilní telefon. Jako dítě jsem neměla nic a jako dítě jsem nejvíce snila o tom, že budu mít vlastní počítač. Svůj první počítač jsem měla, když mi bylo sedmnáct let. A to jsem se na něj našetřila sama ze svých peněz z brigády. Nejhorší je na tom bylo, že jsem se musela o počítač dělit se svým bratrem, který byl mladší než já. Já jsem se samozřejmě dělit nechtěla, ale moji rodiče mi řekli, že bych ho svému bratrovi také měla někdy půjčovat. Jinak by prý bratr byl velmi nešťastný, což já jistě chápu. Takže jsem se s počítačem dělila také s mým bratrem, abych měla doma klid. Nyní už je zcela normální, že doma má počítač úplně každý, včetně i malých dětí.